Jdi na obsah Jdi na menu
 


 ÚVOD DO NOVÉHO ZÁKONA

Nový zákon - latinsky Novum testamentum, je soubor 27 knih, které církev uznala za inspirované a přijala je do seznamu (kánonu) knih Písma svatého.
Předmětem úvodu do Nového zákona – tedy tím, nad čím se budeme v těchto článcích zamýšlet se člení do tří samostatných částí:
            a) vznik sbírky novozákonních knih, tj. dějiny kánonu Nového zákona;
            b) předávání a uchovávání textu Nového zákona;
            c) vznik jednotlivých knih Nového zákona (jejich autor, adresát, doba a místo sepsání, jejich účel, charakteristika a obsah.).
Historicky nejprve vznikly jednotlivé knihy a teprve potom byla vytvořena jejich sbírka. My půjdeme postupně a začneme tím, že se seznámíme se vznikem sbírky nezákonních knih.
1.     Kánon Nového zákona a jeho dějiny
Rozsah kánonu Nového zákona (dále jen NZ) byl stanoven definitivně až na IV. zasedání tridentského koncilu 8. dubna 1546. Koncil vyjmenovává 27 spisů:
  • čtyři evangelia
  • Skutky apoštolů
  • čtrnáct Pavlových listů
  • dva listy Petrovy
  • tři listy Janovy
  • jeden list Jakubův
  • jeden list Judův
  • a Janova Apokalypsa
Koncil rozhodl o tom, které knihy do kánonu patří a ne o jejich autorství, i když knihy jmenuje podle tradičního chápání jejich původu.
Pokusíme se odpovědět na otázky: proč, kdy, kde, a jak došlo k vytvoření sbírky knih NZ.
1.1.   Počátek sbírky knih NZ (od konce 1. stol. až do poloviny 2. stol.)
Písmem svatým prvních křesťanů byl Starý zákon. Stejnou autoritu (možná i větší) měla tradovaná Kristova slova. Postupem času vznikla potřeba je zachytit písemně. Z pastoračních důvodů vznikaly také listy (dopisy), především Pavlovy. Jednotlivé spisy pozdějšího NZ nevznikaly rozhodně s úmyslem vytvořit novou, další část Písma svatého. Na konci prvního století již byla rozšířena sbírka Pavlových dopisů. V této sbírce byly nejdůležitější Pavlovy listy, ale nevíme, kde přesně vznikla (možná v Korintu či Efezu).
O chvilinku později než sbírka Pavlových listů byla vytvořena sbírka evangelií. To bylo začátkem 2. století. Biskup Papiáš z Hierapole ( † po r. 130) znal Mt a Mk. Mučedník Justin hovoří (kolem roku 150) ve své apologii o „vzpomínkách apoštolů“ a nazývá je „evangelia“.
O Skutcích apoštolů v této první fázi nemáme jisté svědectví. Podobně na tom je i sbírka tzv. katolických epištol. Z nich došly nejdříve uznání 1 Petr, 1 Jan a Judův list. Užívání listu Jakubova a 2. listu Petrova není před rokem 200 s jistotou doloženo. Kniha Zjevení začala být uznávána aspoň na Západě od poloviny 2. století.
1.2.   Vymezování rozsahu kánonu NZ (od poloviny 2. stol. až asi do roku 300)
Od počátku se církev musela vypořádat s různými herezemi, které měly vliv na utváření a vymezování kánonu NZ. Větší vliv měla reakce na tzv. gnózi a zvláště na učení Marcionovo.
Marcion byl synem biskupa v Snope u Černého moře. Jeho vlastní otec ho pro své názory vyloučil z církve (exkomunikoval). Později odešel do Říma, ale i zde se nepohodl s tamější církevní obcí. Proto si založil vlastní církev s vlastním Písmem. Starý zákon zavrhoval, proto je tvořil pouze okleštěný Nový zákon, který se skládal z jednoho evangelia (Lk) a deseti od židovství očištěných Pavlových listů.
Některými badateli byl vysloven názor, že Marcion svým počinem vlastně vytvořil novozákonní kánon, který církev později rozšířila. Musíme však dodat, že tvorba kánonu byl proces, který už začal a jistě by pokračoval až do konce i bez Marciona. Tento proces byl však Marcionovým vystoupením urychlen.
Ve druhé polovině 2. stol. se objevují v různých spisech tehdy žijících křesťanů častější citace z novozákonních spisů, která ukazují na jejich autoritu jako Písmo. Mučedník Justin uvádí citáty z evangelií formulí: gegraptai - „je psáno“, jak to bylo běžné pro SZ.
Papyrus nalezený roku 1934 a uchovaný v Londýně obsahuje texty ze čtyř evangelií s připojením dalších zpráv. Je to doklad existence sbírky evangelií, která však neměla ještě úplnou autoritu.
Svědkem pro autoritu většiny novozákonních knih na konci 2. století je svatý Irenej, biskup v Lyonu ( † asi r. 202). Ve svých spisech uvádí čtyři evangelia, Sk, 12 Pavlových listů, 1 Petr, 1 a 2 Jan a Zj. Znal také list Židům, ale neuznával jej za Písmo.
 
Dnes dnešní pohled do utváření kánonu Nového zákona skončíme. Věřím, že vám vnese trochu více světla do poznání Písma svatého. To je totiž cílem a úmyslem našich zamyšlení. Příště budeme v tomto tématu pokračovat. Proto si je nenechte ujít.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

atd

(atd, 31. 3. 2015 11:59)

nudaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa takovou picovinu jsem nevidel

?-)

(krysarr, 9. 2. 2009 15:20)

"a Janovu Apokalipsu" ?? :)